Teplota chromatičnosti

Teplota chromatičnosti, lidově řečeno „barevný tón bílého světla“, je pozorovatelný a měřitelný výsledek vlnové délky světla, uváděný v Kelvinech. Nejčastěji se u umělého osvětlení potkáme s chromatičnostmi 2700K (žárovková bílá), 3000K (teplá bílá), 4000K (studená bílá). Čím je číslo nižší, tím je bílé světlo zbarveno do žluta, až oranžova. Čím je světlo vyšší, tím je světlo studeně bílé, až modravé. Nízké teploty chromatičnosti vnímáme v přírodě při východu a západu Slunce. V lidském těle stimulují hormon Melatonin a aktivují relaxaci a usínání. Studené teploty chromatičnosti vnímáme například pod modrou oblohou s bílým sněhem nebo písečnou pláží. Ty stimulují hormon Serotonin a podporují potřebnou bdělost. Lidské tělo potřebuje pro správný chod cirkadiánních rytmů oba póly.